Červenou barvu týmu Generali Česká pojišťovna ponese na pražském maratonu Michal Šlesingr. Dlouholetý český reprezentant v biatlonu, dvojnásobný medailista ze světových šampionátů, účastník čtyř olympijských her, působí už druhým rokem jako technický koordinátor biatlonového svazu. Členové jeho maratonského týmu získají šanci vyzkoušet si trénink s biatlonovou reprezentací, vstupenky na světový pohár do Nového Města na Moravě a 30 %slevu na cestovní pojištění po Evropě. A také pomohou také nadaci Leontinka, která se stará o zrakově postižené, především děti a mládež.
Jak se cítíš jako kapitán běžeckého týmu?
Když už sám neběhám, můžu aspoň radit, že jo? Je to něco nového, možnost vidět a poznat další zajímavé lidi, popovídat si s nimi, to bude asi ta moje role. A když zůstaneme u biatlonu, já si už teď po konci kariéry můžu střílet jenom z lidí, takže ideální šance, jak se zase můžu se zapojit do dění.
Jak hodnotíš nový týmový prvek pro výsledkové hodnocení maratonu?
Jako každá iniciativa nebo aspekt, přispívající ke správnému vyhecování sportovce, jeho motivaci a zapojení dalších lidí do pohybových aktivit, to je samozřejmě a určitě pozitivní. Myslím, že se to chytit může i výrazněji, vypadá to zajímavé. Ohlasy od kamarádů zatím nemám, je to hodně čerstvé.
Zaznamenal jsi podobnou výraznou změnu pravidel nebo formátu soutěží i v biatlonu?
Svým způsobem přišel úplně nový závod navíc ve smíšených štafetách v obsazení dva kluci a dvě holky. Dalo to šanci početně užším týmům poměřit se s úplnou špičkou. Některé týmy nebyly schopné postavit vyrovnané čtyřčlenné štafety, ale najít dva kluky a dvě holky už vypadalo snazší. Zpočátku byl někdo pro, někdo proti, ale postupem času se to zažilo a dnes považuju závod smíšených štafet (Šlesingr je v nich mistrem světa z roku 2015, pozn. aut.) za velice oblíbené. Ale nevím, jestli se to dá porovnat s hodně masovým maratonem, tady se to odehrávalo v mnohem menší komunitě.
Týmy propojené s osobnostmi jiných sportů by měly také rozšířit povědomí o běžeckých hvězdách. Jak ty sleduješ běžecké závody a jejich nejlepší závodníky?
Není to tak úplně můj šálek čaje, přehnaně velký znalec nejsem, to musím objektivně přiznat. Pořád hodně sleduju individuální sporty, zajímají mě výkony a nějaký přehled mám. Ale chodit fandit na dlouhé běžecké závody to mě úplně nepřitahuje, proto ani neznám nejlepší Afričany, ani Evropany.
Běžci na lyžích výborně běhají i na suchu, respektive v terénu. To jistě platí i pro biatlonisty, jak jsi na tom ty?
Byl to pro nás vždycky významný tréninkový prostředek, občas jsem chodil hlavně na podzim i přespoláky. Já byl ale vždycky spíš silový závodník, tohle mi moc nesedělo. Do kopce jsem to ještě nějak silou vytlačil, ale pak jsem to neuměl odbrzdit, správně pustit z kopce a roztočit nohy. Tam jsem nestačil. Nebyl jenom na běhání úplně stavěný, ale ostudu, to jsem zase snad nikde neudělal.
Postupně běhání v přípravě ubývalo, přecházelo se procentuálně víc a víc na kolečkové lyže, že?
Ano. Také záznamy v tréninkových denících přešli k evidenci časové, na kiláky se to počítat a porovnávat nedá, záleží na terénu i výšce, kde běháš. Počkej, podívám se přesně: V posledních sezonách jsem odběhal přibližně sto třicet hodin. Spousta času z toho ale bylo regeneračně ve volné intenzitě, běhali jsme takhle i průběhu zimy mezi závody.
Kolik jsi zvládl nejvíc?
V terénu to bylo jednou asi 34 kilometrů. Já nemám rád běhání po asfaltu, z toho je člověk otlučený… Dávám přednost pohybu po lese a po jehličí.
Dát maraton tedy pro tebe není motivací?
Je mi devětatřicet, užívám si teď docela toho odpočinku po kariéře, to musím říct. Jsem táta na plný úvazek, k tomu práce, jdu se proběhnout leda večer se psem u nás doma v Letohradě. Tím, že ten běh nebyl můj úplně nejsilnější, nijak si na to nemyslím. Když bych se chtěl víc vrátit ke sportování, na ten maraton bych asi nemířil. Opravdu nikdy mi to úplně nechutnalo. Spíš by se pro mě mohl stát výzvou hezký trailový závod v horách. Ale to už je strašná dřina, to nemůžeš jít z voleje, musíš potrénovat. Vím to, Katka Trdlová, moje kamarádka z Base jumpu, běhá ultra traily. Na ty nevím, nevím, jestli bych ještě našel morál. Já už jsem si asi svoje odzávodil.
Kde se tedy budeš vyskytovat druhou květnovou neděli (8. 5.)?
Ještě se bavíme se o tom, jak to bude přesně vypadat, někde na startu a v cíli se určitě objevím. A že chce Jirka Ježek běžet půlku? No, on je jinej držák než já… Když mi slíbí, že sundá nohu, tak bych se s ním snad taky mohl rozběhnout, jenom tak bych asi stačil.
Battle of the Teams
RunCzech mění svět maratonských závodů. Naplno rozbíhá revoluční projekt Battle of the Teams, který z tradičně individuální disciplíny dělá také sport týmový. K výsledku v něm může přispět úplně každý.
Pořadatelé nejprve spravedlivě rozdělí elitní běžce z celého světa do šesti týmů. V každém z nich budou za své výkony bodově ohodnoceni čtyři profesionálové (každý tým má také dva náhradníky pro případ, že by někdo nepřijel nebo se zranil) a k nim se poté přidá průměr dosažených časů všech ostatních běžců daného týmu. Pokud navíc profesionál zaběhne osobní rekord, získá pro svůj tým extra tříprocentní bodový bonus. Vítězný tým obdrží finanční odměnu 30 000 USD, která bude rozdělena rovným dílem mezi elitní běžce.
Každý ze závodníků bude vyzván, aby si během registračního procesu nebo na svém vytvořeném profilu vybral svůj tým – Team Volkswagen, Team Mattoni, Team skupina ČEZ, Team adidas Runners, Team Generali nebo Team Birell.
Autor článku: Tomáš Nohejl
