Zelené barvy týmu Mattoni ponese v historické Battle of the Teams pražského maratonu (8. 5.) Jiří Prskavec, čtyřnásobný mistr světa a dvojnásobný olympijský medailista v kajaku (K1) na divoké vodě. Jeho tým podpoří také Partnerství, největší českou nadaci chránící životní prostředí. Každého člena Mattoni teamu čeká plechovka nápoje, volné poukázky na tréninky Mattoni Free Runu, každý třicátý získá pitný režim na půl roku zdarma a ti nejlepší pak volné startovné na všechny další letošní půlmaratony RunCzechu (Karlovy Vary, České Budějovice, Olomouc, Ústí nad Labem).
Jak ses dostal do role kapitána?
Jsem ambasadorem mattonky, která mi pomohla v začátcích sportovní kariéry a mám s ní stále vřelé vztahy. Proto jsem vůbec neváhal podpořit tenhle projekt. Byl jsem už párkrát vlajkonošem na mistrovstvích na divoké vodě, ale tohle bude něco nového. Na míčové sporty jsem dost nešikovný, takže v týmových sportech jsem kapitánem nebýval, spíš si mě vybírali do družstva až mezi posledními.
Může být týmová soutěž v maratonu skutečnou revolucí pro tuto výjimečnou disciplínu?
Proč ne? Maraton je určitě individuální záležitost a na vyšší úrovni jí zcela jistě zůstane. Na druhé straně se stal metou a oblíbeným cílem už větších mas běžců. Pro ně ten cíl uběhnout a dokončit tuhle náročnou fyzickou aktivitu, spojený s pocitem sdílení i s vyšším smyslem týmové odpovědnosti, může přinést v konečném efektu větší radost. Takovou budoucnost rozhodně vidím.
Na divoké vodě se asi v poslední době neobjevila tak významná novinka v pravidlech nebo závodním modelu?
My jsme teď měli změnu vybavení, to bych asi přirovnal k používání novým bot maratonek s karbonem. Vesta se přesunula do „šprajdy“, celý vršek máme dohromady, zúžilo se to, co máme za jízdy na břiše. Ale to je asi nějaký pozvolný a přirozený vývoj materiálu.
Maratonské týmy by měly přinést i větší souznění se špičkovými běžci. Sleduješ ty nejlepší, znáš je?
Přiznám se, že moc ne. Přitom maraton jako disciplína je mi moc sympatický. Problém vidím v tom, že ti nejlepší dávají jeden nebo dva, možná tři do roka, na velkých závodech se všichni ani téměř nepotkají, ta jména se mění. Snad jen na olympiádě, ale tam zase bývají specifické podmínky, běhá se víc takticky. A velké maratony zase nevypadají jako klasické vrcholné akce ostatních sportů, kam by se chodilo fandit těm nejlepším. Jsou to obrovské události s účastí mnoha lidí, spíš zajdete podpořit někoho z rodiny nebo kamaráda, celé to organizují soukromé společnosti… Zkrátka maratonské dění je obecně složitější a náročnější opravdu pořádně sledovat a vnímat.
Sám jsi velmi dobrý běžec. Platí to obecně pro vodáky z peřejí, hodně běháte v tréninku?
Mně běhání hodně pomáhá. Kromě kondice potřebuju taky trochu shodit váhu před závody. Načasování formy u mě probíhá simultánně při jízdě na vodě i běhu, využívám ho hodně. Jsem schopen něco slušně běžet, ale netroufnu si říkat, že jsem výborný běžec. Běhám přibližně vždycky půl roku někdy 12 až 13 kilometrů pomaleji, pak se mi to přeleje i do intervalových úseků. Po sezoně nechám nohy odpočívat, hodně jezdím na kolečkových lyžích. Běháme hodně, protože na vodě používáme téměř jenom horní část těla, takže případné proběhnutí nás do speciálního tréninku neomezuje. Ale já jsem asi výjimečný případ, mám toho běhu hodně, odhadl bych až třicet procent. I před olympiádou jsem běhal obden, ostatní třeba jednou týdně.
Máte to patrně v rodině, skvěle běhají bratranci bratři Kubričanové, oba teď trenéři vodního slalomu, že?
Pavel se až po vodácké kariéře stal výborným běžcem (patří do širší české špičky, pozn. aut.), Lukáš ten je zase snad ještě lepší na běžkách. Patří to k našemu sportu, ale oni tomu dávají opravdu dost.
Toužíš si sám zaběhnout maraton, až jednou, možná po sezoně, nebo spíš po kariéře?
Chci, láká mě to. Mám sklony ještě i na delší ultramaraton. Troufnul bych si na to. Teď běhám spíš krosy v terénu, u nás v lese ve Staré Boleslavi jsem běžel i Zátopkovu desítku po jeho vyznačených tratích. Sám jsem si na hodinkách namáčknul i půlmaraton, i když bez závodního čísla. Zásadně mě to neovlivnilo do tréninku, ale ne že by mě nebolely nohy… Na maraton bych chtěl být připravený, jsem vrcholový sportovec, nechci se za výsledek stydět. Těším se, až bude příležitost.
Kde budeš druhou květnovou neděli při pražském maratonu?
Já si namísto startu zajedu svůj závod na Trnávce na Vysočině, pak budu spěchat autem do Prahy, záleží na D1, a doufám, že si užiju ještě v cíli s těmi, co poběží v mém týmu a pomůžu jim aspoň v posledních metrech.
Battle of the Teams
RunCzech mění svět maratonských závodů. Naplno rozbíhá revoluční projekt Battle of the Teams, který z tradičně individuální disciplíny dělá také sport týmový. K výsledku v něm může přispět úplně každý.
Pořadatelé nejprve spravedlivě rozdělí elitní běžce z celého světa do šesti týmů. V každém z nich budou za své výkony bodově ohodnoceni čtyři profesionálové (každý tým má také dva náhradníky pro případ, že by někdo nepřijel nebo se zranil) a k nim se poté přidá průměr dosažených časů všech ostatních běžců daného týmu. Pokud navíc profesionál zaběhne osobní rekord, získá pro svůj tým extra tříprocentní bodový bonus. Vítězný tým obdrží finanční odměnu 30 000 USD, která bude rozdělena rovným dílem mezi elitní běžce.
Každý ze závodníků bude vyzván, aby si během registračního procesu nebo na svém vytvořeném profilu vybral svůj tým – Team Volkswagen, Team Mattoni, Team skupina ČEZ, Team adidas Runners, Team Generali nebo Team Birell.
Autor článku: Tomáš Nohejl
