Jak vyběhnout do sezony? Povzbuzeni vůní moře a na jarním sluníčku, to zní dobře… „Jedeme o den dřív a jeden navíc zůstaneme. Chceme si to užít, takhle daleko do zahraničí kromě Slovenska vyrážíme poprvé,“ těší se Petr Kašpar a Tereza Skořepová, nadšení běžci z Týniště nad Orlicí.
Na Napoli City Half Marathon se na 23. února vydávají letos desítky českých běžců tak lačně, až vyprodaly celou linku nízkonákladovky. Už jen pár dní a dočkají se… Stejně jako Eva Vrabcová-Nývltová, která se po konci kariéry a zdravotních trablích už zase (v rámci možností) rozběhne se startovním číslem. Ale už přece jen v jiné roli než lamačky rekordů. Teď spíš trenérky na dosah.
Naši dva zmínění běžci patří už rok do její týnišťské pondělní běžecké skupiny. „Je pro nás velkou inspirací. Teprve s ní dostalo naše běhání trošku řád a začali jsme se posouvat. Může to vyjít i teď na docela dobrý čas,“ chystá se Petr Kašpar.
S partnerkou, oba zralí čtyřicátníci, běhají deset let. „Na začátku jsme se chodili proběhnout. Pak přišly závody všeho druhu, úplně první Gladiator na motokrosové trati v Holicích. Dříve spíš kratší, dnes už spíš od deseti delší, víc a víc dálkové a štafetové běhy. Ty už také potřebovaly trošku trénink,“ vypráví původem fotbalista a profesí ředitel českého zastoupení americké firmy.
Také jeho žena, zaměstnaná jako obchodní zástupkyně, tráví víc času v kanceláři. Ale každý den běhá do práce a zpátky. Z Týniště podél trati do Třebechovic, to je pěkná desítka. Jedna cesta… „Na začátku roku si sedneme, sepíšeme závody, na které bychom se chtěli vydat, které nás lákají a podle toho pak běží náš kalendář. Máme docela napilno. Děti už jsou na školách, máme čas na sebe, takhle nás to baví,“ usmívá se a ukazuje letošní pilíře: Neapol, Vltava Run, Labe Run, domácí Týnišťské pralesy v červenci – na Husa, Hory Bory, Berounka, Třeboň… Běžecké kamarády mají po Česku i Slovensku, nikdy nemají problém seskládat kvalitní, běžecky i lidsky zajisté, formaci na štafetový závod.
„Na konci února toho v Česku ještě není tolik, taky proto letíme do Neapole. První je závod, strávit čas s partou podobně nastavených lidí a užít si to na pohodu. Pak nějaké památky, vínečko, odpočinek,“ plánují si. Že by museli stihnout katakomby, Vesuv a Pompeje nebo pověstné Maradonovy murály, s tím se netrápí. Ostatně víte, že Neapolský půlmaraton pořádá pražský tým RunCzechu v čele s Carlem Capalbem, který odtud pochází? A měla by se tu ukázat nejen italská špička, ale i třeba legendární tenista Boris Becker.
Na startu si dají Tereza s Petrem pusu a pak se potkají až v cíli. „Poslední rok spolu chodíme jen delší výběhy s partou nebo regenerační tréninky. Nevyhovovali jsme si tempem, nastavením. Tereza jde líp do kopce, já zase spíš dolů. Porovnáváme si, povídáme si, užijeme si to i takhle,“ popisuje Petr, jak funguje běžecký vztah.
Vůbec nežárlí, že by snad jeho žena, dříve tanečnice, byla výsledkově o něco úspěšnější. Má už na kontě několik maratonů, hromadu půlmaratonů, z nichž první byl ten lesní Hradecký, a desítek. Ročně naběhá až dva tisíce kilometrů, k tomu šest a půl tisíce na kole a další dva tisíce na inline bruslích. V pořadí seriálu Běhej lesy bývá do desítky ve své věkové kategorii, půlmaraton už dala za 1:46.
„Není to jen o výkonu, hlavní musí být zážitek,“ říká Petr. Proto si pochvaluje výběr terénů okolo domácího Týniště. „Máme tu roviny, ale i zajímavé kopcovité profily,“ ukazuje do lesa k Ličnu nebo Sutým břehům. Však už tu pomalu zvedáme z Polabské roviny k Orlickým horám.
Pak se až skoro stydlivě přizná: „My jsme ukázka, jak by to asi nemělo vypadat se stravovacím režimem. Dobře se najíme a napijeme, bez toho by to nešlo.“ Tereza doplňuje, že běhá na vejce a v cíli na ni musí čekat pivo. „To já si dám aspoň před během rýžovou kaši,“ směje se Petr. „Ale hlavně při štafetových bězích musíš být připravený běžet po celý den i v noci kdykoliv.“
