Generali 1/2Maraton Praha přinese nespočet jedinečných příběhů. Jedním z nich napíše společný start partnerského párů českých reprezentantů Karolíny Sasynové a Patrika Vebra. Oba se jen tři týdny před závodem v Praze vrátili z tréninkového kempu v Keni, kde strávili dva měsíce. „Rádi do Keni jezdíme zejména kvůli skvělému tréninkovému prostředí a nadmořské výšce 2400 metrů,“ vypočítal člen RunCzech Racing Teamu Patrik Vebr. „Taky je mnohem příjemnější strávit zimní měsíce v teplých krajinách, předcházíme tím virózám a umožňuje nám to podávat obecně mnohem lepší výkony v trénincích než v tomto období v Česku.“
Co konkrétně vám dlouhé soustředění v Itenu dalo?
PATRIK: Moje příprava byla tentokrát jiná. Poprvé jsem netrénoval na půlmaraton, ale na desítku na silnici. Týdenní kilometráž sice nebyla tak velká, ale zato tréninkový plán obsahoval více tréninků s vyšší intenzitou. Bohužel byl trénink narušen pár nešťastnými událostmi. Na soustředění jsem odjížděl se zraněním, které aspoň brzy začalo ustupovat a já mohl postupně začít naplno trénovat. Další takovou událostí bylo to, že mě srazilo auto, když mě vezl řidič na motorce z obchodu. Naštěstí se nic vážného nestalo, ale odnesl jsem si několik odřenin a naraženin, které mi výrazné narušily spánek, tedy nejdůležitější část regenerace. A když tělo na tak náročném soustředění jede na hraně, někdy i lehce za hranou, pak může být jakákoliv drobnost problém.
KAROLÍNA: Já jsem byla v Keni zatím pokaždé na kratší časový úsek než Patrik, vždycky mezi čtyřmi a pěti týdny. To se člověk tak akorát stačí aklimatizovat – a za chvíli jede domů. Tentokrát jsem ale společně s Patrikem absolvovala celý dvouměsíční pobyt. Zvládla jsem tam odběhat více kvalitních tréninků, zaměřit se na svoje slabiny a plně se soustředit na trénink, což se mi v Praze přes studijní povinnosti úplně nedaří.
V jaké tréninkové skupině se tam obvykle připravujete? Má význam absolvovat tréninkové jednotky s Keňany?
PATRIK: Do Keni jezdíme po domluvě s trenérem vždy sami a pouze plníme nastavený tréninkový plán. Letos se k nám ale přidal jak trenér Honza Pernica, tak několik členů naší pražské tréninkové skupiny. A bylo super, že jsme mohli trénovat společně s klukama, se kterými trénuji často i v Praze, a pomoct si tak v přípravě. Zároveň se k nám už po druhé připojil jeden místní běžec, dvacetiletý Keňan jménem Sam. Co se týče osobních rekordů, on je o něco lepší, než jsme my. Nemá ale žádnou tréninkovou skupinu, a proto se připojil k nám. Jinak nemá úplně smysl absolvovat tréninky s místními běžeckými skupinami. Trénují hodně brzo ráno, mají úplně jiný tréninkový systém, a navíc jsou lepší než my, proto se radši držíme vlastního plánu a jedeme svou přípravu.
KAROLÍNA: Já jsem byla na kempu v naší tréninkové skupině jediná holka, takže jsem odtrénovala většinu tréninků sama. Mám to tak ale ráda, vím, že jsem na to sama a musím to zvládnout. Někdy je těžké poprat se s podmínkami, například větrem, ale věřím, že mi to posiluje psychiku. Párkrát mi ale s tréninkem pomohl například Patrik, pro kterého je můj těžký trénink jako taková malinko náročnější lehká fáze. Občas se to dá takhle hezky spojit a mě to moc pomůže.
Společně často trénujete i v Česku, ale samozřejmě výkonnost nebo způsob tréninku běžce a běžkyně se liší. V čem si ale můžete vyhovět a pomáhat?
KAROLÍNA: Běháme společně takové ty volné, regenerační běhy, to jde hezky spojit. Místo běžných výletů si občas děláme „běžecké výlety“, kdy najdeme nějaké hezké místo a jdeme si tam spolu zaběhat, to je super. Zároveň mi Patrik pomáhá s těžkými tréninky, když to vyjde a sedí mu to do jeho přípravy. Já mu s takovými tréninky můžu pomoct maximálně tak, že s ním jedu na kole…
V rámci Pražského půlmaratonu se společně postavíte i na start. Jak očekáváte, že budou probíhat poslední okamžiky před startem? Provedete nějaké společné rituály? Jak vám přítomnost partnera může pomoct?
PATRIK: Nemáme za sebou zatím moc závodů, kdy jsme běželi společně. Závody od RunCzechu ale mají vždy krásnou atmosféru a o to pro nás bude hezčí, když budeme stát na startu spolu. Těsně před startem si určitě popřejeme štěstí, dáme si pusu a pak už se budeme soustředit každý sám na sebe.
Kolik času strávíte doma povídáním o atletice a běhání? Je to ve vašem volném čase běžné téma?
PATRIK: Zabírá nám to hodně času. V podstatě i když neběháme, tak se bavíme o běhání. Tím, že atletice věnujeme oba dva opravdu hodně času a úsilí a stoprocentně tím teď „žijeme“, tak jsou i hovory o trénincích a závodech na denním pořádku. Prakticky po každém tréninku si vyměníme pár slov o tom, jak jsme se cítili, jak rychle jsme běhali a podobně. Rozebíráme taky naše cíle v sezoně, závodní kalendář a soustředění máme vždy naplánované dlouho dopředu.
KAROLÍNA: Já od těch všech běžeckých témat občas i ráda vypnu. Patrik naopak rád všechno rozebírá, studuje aktuální trendy, a ty mi pak tlumočí. (smích)
Takže Patrik jako ten zkušenější je tím dominantním „trenérem“ a mentorem?
PATRIK: To je otázka asi spíše na Káju, ale asi se dá říct, že já jsem ten „posedlý“, neustále studuju nové věci, poslouchám podcasty, čtu různé publikace a snažím se je pak uzpůsobit, aby to bylo aplikovatelné pro nás, a předávám ty informace Káje. Uznávám, že občas je to trochu „too much“, ale holt je to náš život.KAROLÍNA: Pro mě je Patrik něco jako druhý trenér. Samozřejmě má vždy hlavní slovo náš trenér Honza Pernica, tomu plně důvěřujeme a plníme jeho tréninky. Když ale nastane situace, že si s něčím nevím rady nebo potřebuji prostě jen povzbudit, přijdu za Patrikem. Občas ale Patrikovu radu v tréninku nepřijmu. Když za mnou přijde s větou „kdybys to dělala takhle a takhle, byla bys lepší“ nebo „mohla bys zkusit začít dělat tohle“, tak v žádném případě nebudu dělat to, co mi řekne. Když ale za ním přijdu s něčím já sama, tak je to jiné.
A jak to vypadá s jídelníčkem ve společné domácnosti? Máte ho úplně vyladěný, že si připravujete totéž? Jak si hlídáte stravu?
PATRIK: Stravu si zejména v poslední době hlídáme hodně. Tím, že spolu žijeme, tak většinu času i jíme to stejné. Píšeme si také kalorické tabulky, abychom věděli, jestli máme všeho dost a zvládáme „ujíst“ vše, co jsme vydali v tréninku. A jak jsem zmiňoval už předtím, i v rámci stravy se snažím neustále vzdělávat, zjišťovat nejnovější trendy a přejímat si získané informace pro nás oba. Vlastně máme takové tři nejdůležitější, základní pilíře: trénink, regeneraci a stravu. Vše jde ruku v ruce a je potřeba z toho nic neopomíjet.
KAROLÍNA: Já jsem v tomhle větší „lajdák“. Občas když spolu nejsme a vařím jen pro sebe, tak si dám ráda něco méně zdravého, tolik to neřeším. V poslední době se ale snažím víc, zejména když hodně trénuju a tělo má větší nároky na plnohodnotnou stravu.
V rámci GENERALI 1/2Maraton Praha 2025 absolvuje Karolína svůj teprve druhý půlmaraton. Patrik zase zaútočí potřetí za sebou na pozici nejrychlejšího českého běžce tohoto závodu. Čeho chcete první dubnovou sobotu v pražských ulicích dosáhnout?
KAROLÍNA: Teď poběžím půlmaraton poprvé v určité formě, že se cítím na to ho odběhnout kvalitně. Ráda bych běžela kolem 1:15 hodiny, ale čas pro mě na půlmaratonu není primární, spíš mi půjde o umístění.
PATRIK: Motivace vyhrát potřetí určitě je, ale uvidíme, jak to půjde, protože na předchozí dva ročníky jsme směřovali přípravu právě na půlmaraton, zatímco teď to bylo hlavně na deset kilometrů.
