Český sport proslavila na pěti olympijských hrách, třikrát jako lyžařka a dvakrát v pozici maratonské běžkyně. Profesionální kariéru Evy Vrabcové Nývltové de facto ukončily vleklé zdravotní potíže, které už ale držitelka bronzu z mistrovství Evropy v maratonu zažehnala a je zase zpátky v běžeckém kolotoči. Na Generali 1/2Maratonu Praha zaujala výkonem pod 80 minut, skončila třetí mezi českými běžkyněmi, a navíc se radovala z vítězství svojí svěřenkyně Michaely Čepové.
Před startem pražského půlmaratonu jste tvrdila, že vám nejde o konkrétní výkon a závod si „jen proběhnete“. Nakonec je z toho čas pod hranicí 1 hodiny a 20 minut a třetí pozice mezi českými běžkyněmi. Překvapil vás více výkon, anebo umístění?
Překvapilo mě asi obojí… V nejlepším jsem očekávala čas okolo 1:23. Praha je pro mě asi kouzelná. Atmosféra byla strhující a já si to užila víc než kdykoli předtím. I když to bylo mnohem bolavější, ještě dva dny po závodě jsem sotva chodila, musela jsem zrušit i pondělní tréninky s klienty.
S kým jste měla možnost na trati spolupracovat?
Tentokrát jsem nespolupracovala s nikým. Závod jsem výrazně přepálila a postupně dost zpomalovala a běžci, kteří mě pak předbíhali, běželi o dost jiným tempem, nebyla jsem schopna se jich držet. Prvních deset kilometrů bylo skvělých, ale pak už prostě chybělo, že není natrénováno.
Když už nepatří mezi vaše priority honba za rekordy a primáty, dokážete si běžecký závod náramně užít a víc vnímat atmosféru kolem vás. Co jste v Praze na trati zažila?
Několikrát jsem si „plácla“ s diváky na trati, vnímala jsem, kudy běžím, po očku jsem sledovala, jak si vedou Míša (Čepová) a Anka (Aneta Císařová). O Míše mi diváci hlásili, že je ve vedení. A také jsem bohužel tedy i vnímala, že nemůžu a že do cíle je ještě hodně daleko.
Jak se vůbec v praxi změnil vás přístup k silničním závodům od doby, kdy už nejste běžeckou profesionálkou?
Neřekla bych, že se změnil. Spíš se snažíme s Martinem neustále vzdělávat a sledovat trendy i v zahraničí, ať ten trénink je co nejefektivnější a pro běžce, kteří chodí normálně do práce, zvladatelný. Přeci jen mají jiné povinnosti, tak jsme opatrní. Pro mě je silniční běh pořád na TOP místě. Od „mé“ doby přibyly teď nové vrcholné akce, tak je možná větší pravděpodobnost úspěchu, protože se konkurence víc rozmístí.
Vaše svěřenkyně Michaela Čepová se na půlmaratonu v Praze stala nejúspěšnější českou závodnicí. Pro mnohé to byl nečekaný výsledek. I vás její prvenství a výkon 1:15:38 překvapily?
Pro mě až tak ne, věřila jsem, že se o vítězství popere. Kája Sasynová je silná soupeřka a také Míše dlouhou dobu sekundovala. Čas jsem si říkala, že když sedne úplně vše, tak je schopna atakovat 1:15:40 ale vzhledem k tomu, že to byl její první velký závod, tak jsem si říkala, že když poběží 1:17:18, budeme spokojeni.
Běžecky jste Míšu připravila na půlmaraton jistě skvěle. Jaké jste jí dala rady těsně před startem tohoto závodu, který bývá náročný i po psychické stránce?
Myslím, že pro Míšu to psychicky bylo hodně náročné. Pražský půlmaraton je velká věc a atmosféra si vás podmaní. Těch věcí, které jim říkám, je hodně, ale to si nechám pro sebe… Každopádně v této oblasti nemůže každý předat, co se sám naučil. Takový můj bonus pro mé lidi. Psychika je mocná čarodějka. A to na „obě strany“. I proto jsem chtěla být na startu a pomoci Míše i Anetce. Nebo se vždy domluvím s někým ze svých běžců a běžím jim tempo, cestou se snažím jim „poradit“. Tam se nejvíc učí. V únavě a při závodě se dělá nejvíc chyb, a když mohu být s nimi, dá se hodně ovlivnit a naučit do budoucna.
Co říkáte výkonu Patrika Vebra, který se potřetí za sebou stal nejrychlejším českým běžcem pražského půlmaratonu?
Upřímně, doufala jsem. Patrik je skvělý běžec a budoucnost má před sebou. Po všech peripetiích v letošní přípravě jsem si moc přála, aby vyhrál. Potřeboval povzbuzení a teď doufám, že už vše půjde dle představ a posune se svými výkony zase o kus výš.
Tento víkend se v Belgii koná mistrovství Evropy v silničních bězích. Z RunCzech Racing Teamu se zúčastní sobotního půlmaratonu Martin Zajíc a nedělní „desítky“ Damián Vích. Jaké jsou jejich reálné naděje v konfrontaci s evropskou špičkou?
Damián teprve na „silnici“ přechází, nemá za sebou tolik startů. Na dráze na 3000 metrů překážek ale ukázal, že je schopný patřit do širší evropské špičky. Martin Zajíc se posouvá výrazně a jeho osobní rekord už určitě naděje slibuje. Jsou to mladí závodníci a tohle bude velká zkušenost. Věřím ale, že se časem posunou minimálně do první desítky.
