Velmi bedlivě a napjatě sledovali situaci ve městě místní běžci, kteří se chystají a těší na nedělní Ústecký běžecký festival s půlmaratonem. „V týdnu byla podél Labe vylitá voda, běhali jsme nahoře u sídlišť. Ještě dnes ráno tu stály protipovodňové bariéry a pytle s pískem, už jsme skoro nedoufali. Ale jsme moc rádi, že poběžíme,“ říká za všechny Zuzana Kotěšovcová, dříve Rusínová, nejlepší ústecká běžkyně, kterou najdete i v tabulkách worldathletics.com.
Navíc tu vede každý týden běžeckou skupinu Mattoni Free Run. Půlmaraton RunCzech má nachystanou novou ještě rychlejší trať, která dvakrát proběhne chemičkou a zamíří do Předlic. Desítka vede povětšinou po její části. „Já jsem ji vlastně ani přesně nezkoumala, nemám ambice na osobák,“ usmívá naše běžkyně, učitelka ze základní školy Anežky České v Krásném Březně a máma dvou kluků, která za pár dní oslaví jedenačtyřicáté narozeniny.
Přitom právě doma v Ústí před dvěma lety překonala o jedinou vteřinu svůj nejlepší výkon až na 1:22:47. A letošní Karlovarský půlmaraton zaběhla za 1:25:06, což jsou stále velmi kvalitní časy. „Lepší než si zasloužím, už nemám z čeho brát,“ usmívá se skromně. Přitom týdně zvládá odběhat k šedesáti kilometrům, byť spíše v klidnějším tempu, bez rychlých úseků. „Ale zase mám už i karbonové boty, což je velká zbraň, hlavně psychologická, protože vidíš, že máš to nejlepší, co ostatní a už je to jenom na tobě,“ dodává.
Ústecký půlmaraton z ní za čtrnáct let existence učinil běžkyni stejně jako z mnoha obyvatel města. „Jako dítě jsem u nás v Rumburku trávila čas po hudebkách, hrála jsem na violoncello, saxofon, nebo klarinet. Až při studiu Pedagogické fakulty jsem tady začala trochu běhat a první ročník půlmaratonu byl pro mě snad druhým závodem v životě,“ vykládá.
„Ale přinesl obrovskou inspiraci, dříve tu nic nebylo. Právě v těch začátcích mě běhání bavilo nejvíc. Pořád jsem si přidávala, běhala víc a víc, zlepšovala se. Ale vždycky sama, bez trenéra,“ vzpomíná na časy, kdy se dostala až na osmdesát kilometrů týdně. Bydlí v Doběticích, kde má poblíž spíš krosové terény, ale nejraději vyráží po cyklostezce podél řeky Labe.
Až fanaticky, jak sama říká, objížděla pravidelně všechny RunCzech půlmaratony, účastnické medaile z hlavy ani nespočítá. Mnohokrát prohnala elitní běžkyně. Jen na velké české mistrovské závody ji to nelákalo, měla pocit, že tam nepatří a že by si tam medaili nezasloužila.
Pořádně běhat začala pro útěchu po zklamání v lásce, nejlepší formu našla po mateřských přestávkách. Naopak zdravotní potíže, jednou dva kolapsy, způsobené anémií, a podruhé další zranění, vyřešily právě pauzy, kdy přivedla na svět oba synky Vojtu a Vašíka.
„Už to ale tolik nehoním a přemýšlím, že skončím. Manžel (hokejista a triatlonista) mi říká, že nemůžu, že jsem ještě nic nezaběhla, takže vlastně skončit nemůžu,“ směje se. Na maraton, zásadní běžeckou metu, však rozhodně necílí. „To bych umřela, nikdy mě to ani nenapadlo, nemám na to psychickou sílu takhle dlouho trpět.“
Zdá se, že ji víc než samotné závodění naplňuje vedení Mattoni Free Run, jednou týdně tréninkový výběh okolo šesti kiláčků. „Za těch devět roků se u nás vystřídaly možná tři stovky běžců. Mnozí si něco vyřešili, ozdravili vztahy. Tím, že jsme se neznali, mi napovídali tolik věcí, pročistili si tady hlavy. Jednomu páru, který se tady seznámil, jsem dokonce byla nedávno na svatbě za svědka a dnes mají dvě děti,“ vypráví. K tomu organizuje i další závody regionálního seriálu Milada tour.
Ústecký půlmaraton je ale její (běžeckou) láskou číslo jedna.
Autor: Tomáš Nohejl
