Závody RunCzech lákají osobnosti z různých sportovních odvětví. Důkazem je reprezentační lyžařka Barbora Havlíčková, která má ovšem za sebou úspěšnou minulost coby juniorská mistryně světa a Evropy v běhu do vrchu. „Nevím, jestli mi atletická minulost teď nějak konkrétně pomáhá, ale určitě to udržuje moji lásku k běhání,“ svěřuje se účastnice zimních olympijských her v Pchjongčchangu a letošního MS v klasickém lyžování.
Pražský půlmaraton se koná už 5. dubna, a tak plynule navážete na zimní, lyžařskou sezonu. Kolik máte energie na běžecký silniční závod?
Ještě víkend před půlmaratonem jsem závodila na mistrovství republiky na Mísečkách, takže je to náročné, energie mám spíš méně než moc. Na druhou stranu po celý rok trénuji a závodím, a tak by moje výkonnost měla být relativně vysoká. Navíc to byl můj nápad startovat na půlmaratonu, říkala jsem si, že hned po té zimě budu dobře připravená, určitě lépe než třeba na konci dubna po období volna.
Jak se za necelý týden po lyžařském šampionátu dokážete „přepnout“ do atletického módu?
To se asi přepnout nedokážu, ale důležité je, že velkou část mojí lyžařské přípravy tvoří právě běh. Přeci jenom se to jmenuje běh na lyžích, a i v průběhu sezony je trénink pravidelně doplňován o různé výklusy a další běhání. Proti létu je toho běhání samozřejmě jen minimální množství, takže do závodu nejdu úplně s tím, že bych chtěla přepnout, spíš chci nějakým způsobem udržet to, v čem pokračuji. Doufám, že jsem od podzimu nezapomněla běhat…
Kolik běžeckých tréninků na půlmaraton vůbec stihnete?
Myslím, že tři nebo čtyři, když Bůh dá. A speciální trénink nebude vůbec žádný. Minulý týden jsem si byla zaběhat jednou, ale celkově přes zimu pravidelně dvakrát až třikrát v týdnu tam aspoň nějaká půlhodina běhu je. Bude to vlastně pro mě takový experiment, jak rychle dokážu běžet, nebo jestli to vůbec dokážu uběhnout bez speciálního tréninku.
Jako někdejší výtečná vrchařka, máte atletiku v krvi. V čem vám tento běžecký základ pomáhá teď při startech v silničních závodech?
Úplně nevím, jestli mi to ještě pomáhá, protože je to přeci jenom už spousta let. Ale běh pro mě byl vždycky hlavním základem pro běžecké lyžování. Myslím, že jsem vždycky běhala víc než většina mých reprezentačních kolegů. Na běhání mám svou přípravu pořád postavenou. Běžecké tréninky zařazuji dokonce i přes zimu, třeba intervalové tréninky na běžeckém pásu. Takže nevím, jestli mi atletická minulost teď nějak konkrétně pomáhá, ale určitě to udržuje moji lásku k běhání.
Loni jste zvládla půlmaraton doma v Českých Budějovicích těsně pod 90 minut. Jedete si do Prahy osobní rekord vylepšit?
Upřímně řečeno, s tím do Prahy zrovna nejedu. Loni jsem ten půlmaraton běžela po měsíci a půl trénování, byla jsem rozběhaná. A právě do Českých Budějovic se chystám i letos, běží se i v ulici, kde bydlíme, a tam bych už svůj osobní čas ráda vylepšila. Ze závodu v Praze si hlavně chci odnést dobrý pocit, myslím, že šance, že bych atakovala čas pod devadesát minut, je minimální. Přeci jen je to pro moje svaly zase trochu jiný pohyb, je to běh na tvrdém povrchu po silnici, a ty svaly jsou pak takové otřesené.
Máte nějaké ambice směrem k celkovému umístění mezi českými běžkyněmi?
Já jsem si několik let hrozně moc přála Pražský půlmaraton běžet. A říkala jsem si, že jsem v relativně dobré běžkařské formě, takže jsem hrozně ráda, že díky RunCzechu se mi podařilo i takhle na poslední chvíli sehnat registraci. S ambicemi ale na start nejdu, chci samozřejmě podat co nejlepší výkon, a zároveň si užít atmosféru toho závodu. Běžím s partnerem, tak doufám, že mi moc neuteče. Tady doufám, že to pro nás bude zážitek a taková příprava na budějovický půlmaraton, kde už bych měla být rozběhaná. Tam mi půjde i o to, že pořád má asi o dvě minuty rychlejší čas zaběhnutý můj taťka, a já si říkám, že přece nemůžu být až druhá nejrychlejší v rodině. A to je pro mě motivace!
A co očekáváte od atmosféry tohoto jedinečného závodu, při kterém ulicemi Prahy kolem vás poběží šestnáct tisíc lidí?
Na to se těším asi úplně nejvíc. Doufám, že bude nějaké přijatelné počasí, ani ne teplo, ani ne zima, ideálně bez srážek. Jdu do toho s tím, že to bude úplně nezapomenutelný zážitek. Na půlmaratonu jsem se byla několikrát podívat z pozice fanouška a na maratonu jsem i běžela středoškolskou štafetu, a teď doufám, že dokážu ocenit i krásy Prahy. Já jsem i při běžkařských závodech hodně vnímavá vůči tomu, co se děje podél trati, kde kdo jak stojí a fandí, takže věřím, že i tenhle vjem budu mít v Praze opravdu silný.
Pomůže vám při půlmaratonu nějaký maskot? Plánujete stejné rituály, které vám pomáhají i v lyžařských soutěžích?
Žádného maskota s sebou na závodech nemívám, ale mým maskotem jsou moje kočky. Před závody mi rodiče vždycky pošlou jejich fotky, jak kočky třeba fandí nebo co zrovna dělají. Zároveň se ale snažím na takové věci se neupínat, protože závodů v sezoně je obrovské množství. Ale rituál, který funguje, to je vždycky dobře se nasnídat, připravit se, rozcvičit se, protáhnout a jít do toho s čistou hlavou.
