Z Brazílie a Francie přes Irsko až do Prahy vedla jejich cesta za první společnou běžeckou zkušeností s číslem na hrudi. Jak jinak než Valentýnskou… Sobotní dosud spíše happeningová akce ve Stromovce se letos změnila na regulérní závod. Na sedmikilometrovou trať vyrazily stovky běžců. S láskou…
„Tenhle den se stal speciální teprve tím, že jsem se stala součástí něčeho, co má můj přítel tolik rád,“ říká Laura Pengloan skoro jako hrdinka romantického románu. Sám svatý Valentýn, patron zamilovaných, až by se začervenal…
„Chtěl jsem jí dodat odvahu, doprovodit ji, aby si to užila. Svoje závodní ambice jsem tady neměl, pomohl jsem jí rozběhnout tempo,“ dodává už více prozaicky Rafael Onzi. „Ale s růží v zubech jsem neběžel, to je nebezpečné. Navíc byla trošku zima i ledové plotny,“ shodí možný patos rozhovoru i zážitku.
Pochází z brazilského Porto Alegre. Je mu sedmatřicet a po studiích v Kanadě pracoval jako počítačový animátor na Maltě, pak v Irsku. Tady potkal ve stejné firmě v Dublinu svoji o pár let mladší Lauru z francouzského Quimperlé. A v čase covidu ji následoval za další pracovní zkušeností do Prahy. „Moc se nám tady líbí. Krásné město, bohaté na kulturu, příjemní lidé, jen ten těžký jazyk. Rádi bychom tu zůstali delší čas, adaptujeme se, a tak mu snad lépe porozumíme,“ shodují se.
Rafael začínal už ve třech letech s fotbalem, jak jinak. „Rád si ho zahraju všude. I když v Irsku nebo na Maltě to je trošku jiná hra než doma v Brazílii. Ale teď už na něj nemám tolik času a taky se nechci zranit,“ vypráví. Právě na středomořském ostrově rytířů začal taky víc běhat a postupem času se vypracoval ke slušným výsledkům. Dává sice přednost trailovým běhům, ale třeba loni zvládl maraton v Paříži za 2:58.
To akrobatka Laura má za sebou zatím jedinou závodnickou zkušenost. Předloňskou ženskou pětku na Grand Prix Praha. „Teď jsem začala zase trošku běhat a Valentýnský běh byl pro mě motivací,“ říká. Spolu vyrazí dvakrát týdně, většinou nedaleko domova v Praze na Pankráci. „Jednou bych chtěla uběhnout půlmaraton, ale kdy, to nevím,“ přeje si. „To dáš, možná už letos, když budeš chtít,“ povzbuzuje ji Rafael.
On sám stihne za týden skoro stovku kilometrů včetně jednoho delšího výběhu a dvou intervalových tréninků na dráze. Však ho letos čekají maratony v Curychu, kde touží vylepšit maximum, a pak také doma v Porto Alegre. „Nejraději mám půlmaratony, určitě plánuju jeden RunCzechu, ještě uvidím, jak mi to přesně sedne do plánu,“ chystá se. V sobotním závodním poli se věnovali hlavně sami sobě a svému zážitku, na trati vydrželi 51 minut. „Ale třeba najdeme někoho dalšího, kdo to měl podobně, a získáme nové kamarády,“ těší se. Tak kdybyste si je chtěli připomenout, běželi v červených fotbalových dresech Internationalu Porto Alegre, dvojnásobného vítěze jihoamerického Copa Libertadores, v jehož barvách zářili i hvězdy jako Carlos Dunga nebo Roberto Falcao.
