Místo pro turisty jindy téměř neprůchodné, nyní při maratonu, běžců a běžkyň plné. Staroměstská mostecká věž se mocně tyčí před námi, Pražský hrad hrdě zase ukazuje svoji krásu za námi. Sakra, ono se to docela rýmuje. Milovníci selfie se jistě radují. To bude super snímek, ale pozor, ať neohrozíte ostatní, co se fotit nechtějí.

Sotva přeběhneme z jednoho břehu Vltavy na ten druhý, šup a přes Mánesův most zpět, čekají nás Holešovice a Libeň. Libeňský most nás vrací zase do centra a podruhé do Pařížské ulice, a pak následuje Celetná, Můstek, Národní, jak se to ale vůbec už nerýmuje.

„Být, či nebýt“, slyšíme z oken Národního divadla, které míjíme zrovna ve chvíli, kdy vrcholí zkouška na večerní představení. Když někteří uslyší tuto známou repliku ze Shakespeara, napadne je něco obdobného, „běžet, či neběžet“? Odpověď je rychlá a prostá … samozřejmě běžet! Už se nám zdá, že opět přeběhneme řeku a ejhle, prudká zatáčka vlevo a ukazatel směru hlásá směr Vršovice. Krátké podběhnutí pod Nuselským mostem, Vyšehradem a vzhůru do Podolí k plovárně. Představa, jak relaxujeme v bazénku s bublinkami (i s těmi ve skleničce s nápojem), je lákavá zrovna v čase, když protínáme metu půlmaratonu. Půlka za námi, půlka před námi.

Hlavu vzhůru atleti, teď přichází to pravé nefalšované dobrodružství. Hop a skok, přeskakujeme suchou nohou Vltavu a míříme na Smíchov. Tady to už známe z nedávného půlmaratonu, takže chuť na pivo nepřekvapí, zato nekonečná rovinka na Strakonické hodně moc unaví. Na 32. kilometru už toho máme jaksi dosti. Nohy se začínají poněkud vlnit, mnohdy i podlamovat, takže rychlé dva tři hlty Smíchovské desítky, pardon minerálky, a honem do poslední desítky.

Náměstí Jana Palacha (bože, jak ten čas letí), kde před měsícem odehrál se půlmaraton, jen nostalgicky mineme a kolem Strakovky podruhé do Holešovic a Libně. Dnes tudy běžíme naposledy, slibuji a já své sliby plním. Zdá se vám, že se to vleče? Nemáte pravdu. Světlo na konci tunelu signalizuje, že Těšnovský tunel bude již podruhé pokořen a cesta do Pařížské ulice tudíž volná.

Potřetí, naposled a vlastně nejveseleji. A že už melete z posledního? Není divu. Tato ulice vyvede z míry i mnohé zkušené borce a nemusí jít přitom vždy jen o běh. Na Staroměstském náměstí se mnohokrát psaly dějiny naší krásné země. Dnes, po doběhu oněch 42 kilometrů a 195 metrů se vepsaly nesmazatelně i do vaší kroniky. Bylo to příjemné proběhnutí a pro mne nesmírná čest, vás provést nádhernou maratonskou tratí.