Naběhala jich neuvěřitelných 256! Půlmaraton navíc zvládá pod hodinu a půl, konkrétně za 1:25. Přejeme příjemné čtení.

Říká se, že motivace je lidským motorem. Co bylo tvojí motivací, aby si začala běhat?

Běhala jsem odmalička, jsem ze sportovní rodiny, ale závodní běhání jsem začala provozovat jako náplast na zlomené srdce J. On mě nechtěl, tak jsem běžela a běžela a psychicky mi to moc pomohlo, začalo mě bavit závodit, posouvat své hranice, dokázat sama sobě, že jsem dobrá.

Nemůžeme se nezeptat, co pro tebe osobně znamená běhání?

Běhání pro mě znamená hodně, je v něm všechno – motivace, disciplína, cílevědomost, radost, umění prohrávat, snášet bolest, překonávat sebe, potkávat kamarády, zažívat legraci, svobodně přemýšlet anebo na nic nemyslet. Mám běh ráda, je to součást mojí osobnosti.

V čem je podle tebe největší rozdíl běhání oproti jiným sportům?

Rozdíl je bezesporu v jednoduchosti, ve variabilnosti, v možnosti ho provozovat téměř kdekoliv, kdykoliv, v nenáročnosti vybavení.

Běháš pravidelně nebo vyznáváš spíš „jednorázovky“?

Velký cíl dává našemu životu velký smysl, medaile mi samy do bytu nepřijdou, tak běhám téměř každý den. Jsem navyklá na dril, baví mě trénovat, i když to někdy neskutečně bolí.

Máš nějaký běžecký výkon, na který si obzvlášť hrdá? Počet uběhnutých kilometrů, zaběhnutý čas…

Nejvíc jsem hrdá na svůj výkon z letošní Pečecké desítky, kterou jsem zaběhla za 38:41, radost mi udělal i Miřejovický půlmaratón v čase 1:25:23. Počet mých uběhnutých kilometrů není nijak závratný, ultramaratonec ze mě nikdy nebude J.

Díky aplikaci RunCzech si lidé mohou porovnávat své výkony s ostatními běžci. Co ty, jsi soutěživý typ?

V běhání soutěživá určitě nejsem. Dobré výkony přeju všem, protože vím, kolik je za tím dřiny, žádný velký závod se nevyhrává bez pořádné přípravy. Medaile a poháry jsou sice krásné, ale v životě jsou daleko důležitější věci.

Co tě vedlo k tomu stát seMattoni Freerunkoučem?

Do projektu Mattoni FreeRunu jsem se přihlásila hlavně proto, aby se mnou běhali hezcí kluci J. Teď vážně – líbila se mi myšlenka společných výběhů se skupinou nadšenců na trati, kterou mám v Ústí nejraději – na svádovské cyklostezce. Věděla jsem, že moje běžecké úspěchy lidi motivují, chtěla jsem svým pozitivním přístupem přilákat další „neběžce,“ nadchnout je, aby si běh zamilovali, bavili se jím, navázali nová přátelství, vzájemně se hecovali a chodili na výběhy rádi.

Tvým úkolem je organizovat běžecké tréninky a motivovat ostatní běžce. Jak se ti to zatím daří?

Na „Mattonku“ se scházíme pravidelně každé úterý v šest hodin na cyklostezce. Setkání vypadají tak, že si nejdříve všichni vyprávíme, co kde kdo běžel, kde byl jaký závod, kam se kdo chystá na závod, koho co bolí, kde je co nového a kdo co vařil J. Po odběhnutí 5km trasy hrajeme různé běžecké hry, pijeme Mattonku a pokaždé je veselo. Baví mě vidět lidi se při běhu smát, hecovat se, motivovat. Každý běží svým tempem a přece i tomu poslednímu v cíli tleskáme – měl odvahu přijít a běžet. Troufám si tvrdit, že se nám Mattoni Free Run v Ústí daří.

Co by si doporučila začínajícím běžcům?

Aby byli trpěliví a věřili ve svůj běžecký úspěch, protože pak nikdy nepřestanou jít vpřed. Aby mysleli na to, že pokud se sami v hlavě nevzdají, tak nikdy neprohrají, aby si věřili a během se bavili.

Kde tě můžou ostatní běžci potkat?

Mohou mě potkat každé úterý v šest hodin na Svádovské cyklostezce na hodinách Mattoni FreeRunu. Určitě na Ústeckém půlmaratonu, kde budu ráda, když mi při běhu zamávají a podpoří mě J.